Na půjčku jsou tu vždycky dva. Ten, kdo ji potřebuje a bere si ji, a ten, který mu ji poskytuje. A aby si ten první mohl půjčit, musí se s tím druhým, vesměs nějakou finanční institucí, shodnout na podmínkách, jež obě strany akceptují. Dohodne se tedy poskytnutá částka, dohodnou se úroky a poplatky, výše splátek a doba splácení, a pak už se toto musí dodržovat. Tedy dlužník musí splácet. A je-li to slušný a spořádaný občan, také splácí.
Jenže to neznamená, že je z toho ten splácející vždy nadšený. Obzvláště nespokojený je někdo takový ve chvíli, kdy zjistí, že je na trhu i nějaká jiná nabídka, jež je ještě atraktivnější než ta, již si vzal. Možná ji dotyčný přehlédl, když půjčku sháněl, možná se tato objevila až dodatečně, ale to teď nehraje žádnou roli. Podstatné je to, že si takový splácející dlužník náhle uvědomí, že kdyby si byl býval vzal onu jinou půjčku, polepšil by si ve srovnání se svým současným stavem. Třeba by mu tu půjčili za srovnatelných podmínek více, třeba by po něm chtěli nižší úroky a poplatky, třeba by mu u oné nové půjčky nastavili optimálnější dobu splácení nebo výhodnější výši splátek a podobně.
Jenže teď už se s tím nic nenadělá, protože si dotyčný už určitou půjčku vzal a další nepotřebuje a možná by ji za současné situace, kdy už je zadlužený, ani nedostal.
Ovšem jsou i situace, kdy se s tím něco udělat dá. Existuje například možnost refinancování hypotéky. A pokud nevíte, co to znamená, nechte se poučit. Protože by to mohlo prospět jednoho dne i vám.
Refinancování znamená, že se člověk splácející nějaký úvěr dohodne s nějakou jinou finanční institucí, nabízející momentálně výhodnější půjčku, na tom, že si vezme tuto půjčku a takto získané prostředky použije na vyplacení půjčky předchozí. Čímž se zbaví příliš drahé nebo jinak nevýhodné půjčky výměnou za tu novou, jež je dokonalejší.
A tím si logicky polepší.