Ano, slečny a mládenci v uhrovitém věku jsou většinou spokojeni, když se dostanou na takovou zábavu. Co na tom, že umělecky je to někde naprosto jinde. Teto zájem nemají a jen u málokterých přijde na řadu později. Ovšemže nejsou všichni stejní, jsou zde i takoví, kteří by na zábavu nešli a raději si někde v koutku poslechnou třeba Čajkovského, nebo Vivaldiho. Ale takových je skutečně velmi málo.
Mezi takovým menším výběrem jsou i čtenáři. Ačkoli jich je zastoupeno v mládeži o hodně více. Pravda, už se nečte tak hodně jako kdysi. I když, co my víme, třeba tihle mládenci, kteří hledí zarputile do mobilů. Třeba tam zrovna čtou Nietzscheho velkolepé myšlenky, nebo tam mají něco z Konfucia. To my nemůžeme vědět. Zábava v dospělejším věku pak může mít hodně podob. Někdo rád cestuje, jiný se hrabe ve známkách. Obě záliby jistě nesou těm, kteří si jej zvolili své ovoce, i když je každé naprosto jiného druhu.
Když si děti hrají, jsou ve svém světě. Někdy uzavřené do sebe a někdy zase obráceně. Ale zájmy mají většinou společné. Kluci auta a holky panenky. Toto se s nimi táhne až do určitého věku, u každého je to jinak a pak přijde na řadu jiná zábava, a to většinou bývá poznávání právě toho druhého pohlaví. To také přetrvává nějakou dobu a pak už přichází práce. Pokud se ta stane zábavou, tak má ten člověk, kterému se to stalo neskutečné štěstí. Bohužel se toto stává spíše výjimečně.
Každý člověk má tedy raději víkendy a dovolenou, než aby pracoval. U těchto šťastlivců tomu tak není. Berou si výjimečné směny a rádi zůstávají přesčas. A také se do práce těší. Otázka zní, zda by tedy měli vůbec dostávat plat. Když je to pro ně zábava? Neměli by ještě oni platit podniku či společnosti? A tímhle legračním intermezzem tento článek a úvahy o zábavě ukončíme. Příště si budeme číst o zábavě ve starém Řecku.